Když jsem se ptala sebe sama, co se to děje s naším vztahem

Před dvěma lety jsme s přítelem seděli na gauči a díval se na mě takovým způsobem, že jsem věděla, že něco chce říct. A pak to přišlo: "Nechtěla bys zkusit něco nového?" Nejdřív jsem si myslela, že mluví o večeři nebo o víkendu někde v přírodě. Ale ne. Mluvil o nás. O tom, co děláme v posteli.

Přiznám se, že jsem byla trochu v šoku. Copak jsem mu nestačila? Copak jsem dělala něco špatně? Všechny ty otázky se mi honily hlavou, zatímco on sedě vedle mě a snažil se vysvětlit, že to není o tom, že by něco nebylo v pořádku.

Tak proč tedy?

Trvalo mi pár dní, než jsem se odvážila zeptat se přímo. A co jsem zjistila, mě překvapilo. Nebylo to o tom, že by se nudil nebo že bych mu nestačila. Bylo to o něčem úplně jiném.

Chtěl se ke mně přiblížit. Po třech letech vztahu cítil, že se trochu vzdalujeme. Ne že by se nehádali nebo že by mezi námi byla zloba. Prostě jsme si zvykli na rutinu. Každé úterý a sobotu, vždycky stejně, vždycky ve stejné poloze. A on měl pocit, že už spolu neobjevujeme nic nového.

Bál se, že se nudím já. Tohle mě úplně dostalo. Celou dobu jsem si myslela, že se nudí on, a on si myslel to samé o mně. Říkal, že si všiml, jak jsem někdy během milování "odjela" myšlenkami jinam. A měl pravdu. Někdy jsem přemýšlela o práci, někdy o tom, co budu zítra vařit.

Chtěl mě víc poznat. Takhle to řekl doslova. "Chci tě víc poznat." Po třech letech! Ale chápu to. Sexualita není něco, co objevíte jednou a pak už to znáte. Stále se měníme, stále objevujeme nové věci o sobě.

Co jsem cítila já

Musím být upřímná - zpočátku jsem byla nervózní. Měla jsem pocit, že si budu připadat hloupě, že nebudu vědět, co mám dělat. Ale postupně jsem začala chápat, že to není o tom, abych byla dokonalá. Je to o tom, abychom byli spolu, abychom se bavili.

První věc, kterou jsme zkusili, byla tak jednoduchá, že se tomu dnes smějeme. Prostě jsme si řekli, že ten večer budeme milovat jinde než v ložnici. Skončili jsme na koberci v obýváku. Nic zázračného, ale bylo to jiné. Bylo to naše.

Co jsem se naučila

Není to o výkonu. Dlouho jsem si myslela, že pokud partner chce zkoušet nové věci, znamená to, že to, co děláme, není dost dobré. Ale není to pravda. Je to o tom, že spolu chceme růst, objevovat se.

Komunikace je základ. Než jsme začali zkoušet cokoli nového, museli jsme se naučit mluvit o tom, co chceme, co se nám líbí, co ne. Zpočátku to bylo trapné, ale postupně jsme si zvykli. Dnes už se bavíme o sexu stejně přirozeně jako o tom, co budeme mít k večeři.

Každý má své tempo. Já jsem potřebovala čas na to, abych se s myšlenkou sžila. A to je v pořádku. Nikdo vás nemůže nutit do ničeho, na co se necítíte. Ale zároveň je dobré být otevřená a nevyhazovat věci hned od stolu.

Konkrétně - co to znamená?

Pro nás to znamenalo postupné objevování. Začali jsme tím, že jsme si povídali o fantasiích - což bylo nejdřív strašně trapné, ale postupem času jsme zjistili, že máme víc společného, než jsme si mysleli.

Pak jsme zkusili změnit prostředí. Jiný pokoj, jiná doba dne. Zjistili jsme, že milování odpoledne při slunci je úplně jiné než večer za umělého světla.

Postupně jsme přidávali další věci. Nějaké ty pomůcky, nové polohy, delší předehru. Nic radikálního, ale pro nás to bylo objevování.

Co když nechcete?

Někdy prostě nechcete. A to je naprosto v pořádku. Nemusíte dělat nic, na co se necítíte. Ale zkuste se zeptat sebe sama, proč. Je to strachem? Nudou? Nebo prostě nemáte náladu?

Když jsem si uvědomila, že moje neochota pramení hlavně ze strachu, že budu vypadat směšně, bylo to vlastně osvobozující. Protože ten strach jsem mohla překonat.

Dnes

Dnes už vím, že když po mně partner chce zkusit něco nového, není to proto, že by mu nestačilo to, co máme. Je to proto, že chce, abychom měli víc. A to je vlastně krásné, ne?

Neříkam, že musíte souhlasit se vším. Ale pokud cítíte, že váš vztah potřebuje něco nového, možná stojí za to se nad tím zamyslet. Možná ten partner má pravdu.

A co vy? Máte podobné zkušenosti? Jak řešíte situace, kdy jeden z vás chce zkusit něco nového?